Pokud disponujete alespoň základními znalostmi starých řeckých pověstí a bájí, jistě velmi dobře víte, kdo to byl Erebos. Takový Adam The First Sinner, předák polských HATE, má veselé historky zpoza mocných bran Akropole evidentně v malíku. Neomylně totiž ukázal hluboko do podsvětí a zdejšího vládce věčné temnoty, mýtického Ereba, bez váhání zvolil za patrona sedmé řadové desky své milované kapely. A hned na tomto místě je nutno dodat, že sedmé řadové desky poměrně kontroverzní.

Při příležitosti rozboru předchozího, dva roky starého záznamu „Morphosis“ jsem v kontextu tvorby HATE použil slovíčko „svojská“. I dnes trvám na tom, že oprávněně, chytrý mix strojově chladného black metalu s techničtěji pojatým deathmetalem totiž tehdy zrovna nebyl ke slyšení na každém druhém nároží. Po vyslechnutí horké novinky „Erebos“ však s trochou nostalgie konstatuji, že varšavské kvarteto nastolený kurs neudrželo, ba co víc, znenadání se ocitlo přímo před vchodem do slepé ulice. Jinými slovy, nechalo se až příliš okatě inspirovat veleúspěšnou tvorbou aktuální polské jedničky (v kontextu popularity) na poli extrémních žánrů – tedy BEHEMOTH (konkrétně mám na mysli období okolo alba „Demigod“). Zhoubný vliv slávy pobaltské modly pod vedením Adama Michala Darskiho současnou tvář HATE znatelně poznamenal. Odkazy na tvorbu gdaňských mystiků jsou doslova všudypřítomné, reflektuje je jak produkce, tak i zvuk, symbolika a koneckonců i samotná image. Příliš mnoho na to, aby to byla jen náhoda.

Na „Erebos“ se dá nahlížet hned z několika stran a úhlů. Mnozí ocení skvělou produkci, vybroušený zvuk i extraordinární instrumentaci, další se budou rozplývat nad (znovu) výtečnou vokální performancí v podání Adama The First Sinnera a ti ostatní zase pro změnu vyřknou nad nebohým Erebem-plagiátorem nekompromisní rozsudek. Můj osobní názor se nachází někde na pomezí, přestože uznávám, že míra inspirace aktuální tvorbou Nergala a spol. přesáhla na „Erebos“ únosnou míru, nemůžu úplně potlačit své sympatie k současné polské moderní produkci (BEHEMOTH počínaje a třeba DECAPITATED nebo LOST SOUL konče). Čistě po řemeslné stránce je aktuální záznam HATE téměř bezchybný. Palec nahoru sklízí zejména ukázkově vyvážený mix, stejně tak jako vysoce reprezentativní zvukový kabátec (studio Hertz a jeho neomylná osádka pod vedením bratří Wieslawských znovu zasahuje přímo do černého). Svůj tradiční standard za mikrofonem odvedl i „První hříšník“, jehož dominantní vokál opět odsuzuje většinu konkurentů do nelichotivé pozice pouhých komparzistů. Inu, jeden má v hrdle zlato, druhý musí ve studiu pracně lepit mnohovrstevné vokály, že ano, pane Darski?

Je nutno poznamenat, že „Erebos“ s sebou přinesl jistou změnu ve skladatelské filosofii kapely. HATE totiž vsadili na chytlavější a více memorovatelnou tvorbu, tedy přesně na opačný trend, než který sledovaly „Morphosis“ a především pak „Anaclasis (A Haunting Gospel Of Malice & Hatred)“, obě nahrávky až na výjimky (za všechny uveďme třeba skladbu „Catharsis“) odtažité a posluchači ne zrovna dvakrát přístupné. Jistě, v tracklistu i tentokráte figurují méně stravitelné položky (konkrétně jsou to „Trinity Moons“ a „Transsubstance“), nicméně ani ty již neoplývají onou, pro HATE kdysi tolik typickou, chladnou až „nepřátelskou“ atmosférou. Blacková kytara je opět o trochu méně výraznější, do popředí naopak vystupují čitelnější a melodičtější motivy. Jistou změnu doznala i kompoziční stavba, tentokráte více přehledná a poměrně jasně strukturovaná (slyšte zejména předposlední „Wrists“).

Spolu s emisí „Erebos“ nastoupili HATE novou cestu. Na rozdíl od té staré, trním skrz naskrz prorostlé, je to cesta přímá a hezky úhledná. Jedním dechem je však vhodné dodat, že je to i cesta nejvíce snadná a bohužel i hodně frekventovaná. Myslím si, že je to tak trochu škoda. Adam The First Sinner mi byl totiž mnohem sympatičtější v roli sveřepého vlka samotáře.